Ze zpráv v médiích o vysokých sankcích ukládaných globálně známým firmám se na první pohled může zdát, že je pro všechny spotřebitele snadné domoci se na podnikatelích kompenzací za porušení jejich práv prostřednictvím kolektivní žaloby, ke které se snadno přihlásí. Realita je však poněkud odlišná. Uplatnění nároku spotřebitele je administrativně komplikované a domoci se práva jednotlivého spotřebitele je zdlouhavé a nákladné. Do budoucna tak mohou spotřebitelům usnadnit vymáhání oprávněných nároků tzv. hromadné žaloby. Takové žaloby budou moci podávat v zájmu širšího okruhu spotřebitelů i pověřené spotřebitelské organizace. Tyto umožní spotřebitelům přihlásit nároky a v případě úspěchu v soudním sporu zajistí rovněž výplatu příslušné kompenzace.
Historicky se kolektivní ochrana práv spotřebitelů vyvinula v oblasti hospodářské a nekalé soutěže, kde se řada soudních sporů týkala právě zájmů konečných zákazníků. Veřejnosti jsou známy příklady kolektivních žalob (class actions) ze Spojených států, jimž se dostává mediální pozornosti. Méně známé je, že podobné kolektivní žaloby zavedly již v minulosti mnohé členské státy Evropské unie. V souvislosti s propojováním národních trhů dochází postupně k harmonizaci soudní ochrany spotřebitelů mezi členskými státy a zohlednění nových trendů na trzích, technologického a společenského vývoje. Z poslední doby lze zmínit např. Německo, kde byl v roce 2018 přijat speciální zákon o hromadných žalobách upravujících kolektivní ochranu práv spotřebitelů vůči podnikatelům. Tato legislativa významně usnadnila mnoha tisícům zákazníků automobilky Volkswagenu uplatnit své nároky na náhradu jim vzniklých škod v důsledku skandálu Dieselgate. Postup soudů podle této nové právní úpravy zcela jasně ukázal efektivnost takového právního nástroje pro ochranu práv spotřebitelů.
Diskuse v rámci Evropské unie vedly v roce 2020 k přijetí směrnice o zástupných žalobách[1] (dále „Směrnice“), která ukládá všem členským státům EU zajistit možnost podání tzv. zástupné žaloby[2] na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Směrnice mj. požaduje, aby členské státy umožnily spotřebitelům či oprávněným subjektům podávat zástupné žaloby a požadovat po narušiteli, aby se určitého závadného jednání zdržel nebo aby bylo uloženo opatření ke zjednání nápravy. Směrnice se vztahuje na případy porušení práva podnikateli, které poškozuje nebo může poškodit kolektivní zájmy spotřebitelů. Aby takové zástupné žaloby nebyly zneužívány ke konkurenčním boji podnikatelů, může takovou žalobu podat pouze oprávněný subjekt,[3] který zastupuje zájmy spotřebitelů. Členské státy mají podrobně upravit způsob registrace oprávněných subjektů a kontrolu jejich činnosti. Směrnice také stanovuje pravidla financování zástupných žalob, aby nemohly být zneužity.
Česká republika zavedení právní úpravy hromadných žalob řeší váhavě. Věcný záměr zákona o hromadných řízeních sice vláda ČR představila již v roce 2018, nicméně měl řadu nedostatků. Po řadě změn byl návrh zákona o hromadném řízení předložen Poslanecké sněmovně v březnu minulého roku. Bohužel návrh doposud neprošel ani prvním čtením. Čeští spotřebitelé tak stále nemají k dispozici způsob efektivní obrany v situacích, kdy jsou jejich práva podnikateli porušována v širokém rozsahu.
Zákon o hromadném řízení má stanovit v souladu s požadavky Směrnice mechanismus řešení situací, kdy dojde k porušení práv a oprávněných zájmů více osob. Typicky se tak spotřebitelé, kterým vznikla určitá škoda či jiná újma na jejich právech v důsledku protiprávního jednání podnikatele např. z vadného výrobku či nesprávně poskytnuté služby, budou moci společně obrátit se svým případem na soud.
Samotné řízení o nárocích spotřebitelů může probíhat dvěma způsoby, a to v přihlašovacím nebo odhlašovacím řízení. Žalobcem v hromadném řízení mohou být tři typy osob:
(i) člen skupiny dotčených osob, přičemž ostatní osoby mají postavení osob zúčastněných;[4]
(ii) nezisková osoba, která má v souladu se svým hlavním účelem oprávněný zájem na ochraně práv nebo oprávněných zájmů, o kterých se má řízení vést, získá-li písemný souhlas alespoň 10 členů skupiny dotčených osob u přihlašovacího a 100 členů skupiny dotčených osob u odhlašovacího řízení se zahájením řízení; nebo
(iii) spotřebitelská nezisková osoba, která má v souladu se svým hlavním účelem oprávněný zájem na ochraně práv nebo oprávněných zájmů, o kterých se má hromadné řízení vést.[5]
Kromě dalších podmínek pro podání hromadné žaloby, návrh zákona stanovuje též podrobná procesní pravidla. Zejména bude řízení rozděleno na dvě fáze, a to rozhodování o připuštění hromadné žaloby a následné rozhodování ve věci samé. Zákon upravuje též příslušné opravné prostředky.
Byť aktuální návrh zákona o hromadných řízeních nezapracoval v plném rozsahu Směrnici, jde o několik oblastí, které by mohly být upraveny i v rámci projednání v parlamentu tak, aby nová právní úprava mohla pro spotřebitele začít fungovat nejpozději na počátku roku 2023.
[1] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES
(Text s významem pro EHP)
[2] Dle směrnice o zástupných žalobách se „zástupnou žalobou“ míní „žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, kterou jménem spotřebitelů podává oprávněný subjekt jakožto žalující strana s cílem dosáhnout vydání opatření na zdržení se jednání nebo opatření ke zjednání nápravy“.
[3] Dle směrnice o zástupných žalobách se „oprávněným subjektem“ míní „jakákoli organizace nebo veřejnoprávní subjekt zastupující zájmy spotřebitelů, který byl členským státem určen jako oprávněný k podávání zástupných žalob v souladu s touto směrnicí“.
[4] Tito mají v hromadném řízení právo vyjádřit se, právo nahlížet do spisu, právo navrhnout odvolání žalobce a vstup nového žalobce
[5] Právnická osoba zapsaná do seznamu vedeného Evropskou komisí, která je založena za účelem ochrany spotřebitelů a která:
- byla založena v souladu s právním řádem České republiky,
- aktivně působí v oblasti ochrany spotřebitelů po dobu alespoň dvou let,
- je nezávislá a nezisková, a
- má vypořádány veškeré finanční závazky k České republice.
Žádost o zařazení do seznamu Evropské komise předkládá osoba Ministerstvu průmyslu a obchodu spolu s doklady o splnění podmínek