Když v polovině října oznámila skupina Bohemia Energy ukončení své činnosti, bylo to pro domácnosti, jimž dodávala energie, jako blesk z čistého nebe. Důvodem dramatického odchodu fakticky největšího dodavatele energií, mimo zavedené energetické giganty, byl razantní nárůst cen energií na trzích. Skupina Bohemia Energy ve smlouvách s odběrateli dohodla dlouhodobé dodávky energií za velmi příznivé ceny. Poměrně agresivní cenovou politiku však Bohemia Energy uplatňovala dlouhodobě, neboť usilovala o co největší podíl na trhu. Tato strategie byla úspěšná, dokud trval pokles ceny na trzích. Vloni se však trend obrátil a Bohemia Energy zjevně podcenila možnost tak výrazného růstu. Snad mohla spekulovat na jeho krátkodobost, což však bylo proti převažujícímu tržnímu očekávání a mnoha prorůstovým faktorům. Bohemia Energy zjevně ani nesjednávala v dostatečném rozsahu dlouhodobé zajištění proti takovému vývoji, což je obvyklý způsob řízení tržních rizik. Obdobně překotně skončily činnost také další, menší dodavatelé energií Kolibřík Energie, A-Plus Energie obchodní, Eagle Energy či Ray energy.
Na situace, kdy dodavatel náhle ukončí dodávky energie, pamatuje energetický zákon. Na jeho místo automaticky nastupuje tzv. dodavatel poslední instance („DPI“). Tento náhradní dodavatel musí mít příslušnou licenci, připojení k přenosové soustavě a schopnost na dané místo energie dodat. Zákazník a DPI neuzavírá smlouvu, jedná se o režim „automatické záchrany“ zajištěný přímo energetickým zákonem. Pro tyto zákazníky DPI nakupuje energie průběžně na trhu za aktuální ceny, což se musí v současné době nutně projevit i ve vyšších cenách pro takové zákazníky.
V takové situaci je účelem energetického zákona poskytnout zákazníkům pomoc a co nejvíce omezit negativní dopad ukončení činnosti stávajícího dodavatele. Zákon ovšem nezajišťuje podmínky totožné jako u původního dodavatele. Pro DPI tato situace znamená příliv nových odběratelů, pro které musí nakoupit energie za aktuálních podmínek panujících na trhu. V současnosti se jedná o stovky tisíc nových odběratelů, s takovým rozsahem jednotliví DPI nemohli plně očekávat, a neměli možnost pro takový objem poptávky zajistit předem dostatečné množství energie. Vzhledem k aktuální tržní situaci bohužel zákazníci změnu pociťují velmi razantně na výši měsíčních záloh, které jsou až několikanásobně vyšší oproti dosavadní úrovni.
DPI dodává energie po dobu nejdéle šesti měsíců. V této lhůtě si zákazník musí najít dodavatele nového. Samozřejmě je možné si standardní smlouvu o dodávkách sjednat rovněž u DPI.
V případě, že se tato situace týká i Vás, doporučujeme uzavřít smlouvu s novým dodavatelem co nejrychleji, a také zrušit nastavené platební příkazy vůči dosavadnímu dodavateli. Vedle úrovně cenové nabídky je relevantní také uzavřít smlouvu na delší časové období, jelikož tyto smlouvy obvykle nabízejí příznivější ceny než smlouvy kratší. Podle aktuálních očekávání by ke snížení tržních cen mohlo docházet v druhé polovině roku 2022 a v roce 2023, nicméně trhy může ovlivnit řada dalších faktorů.
Dalším rizikem po krachu uvedených dodavatelů, jsou tzv. „energetičtí šmejdi“, kteří vyvstalé situace hojně zneužívají. Ti oslovují zákazníky v režimu DPI a nabízí jim „snadné a rychlé“ uzavření nové smlouvy s nevýhodnými podmínkami a vysokými smluvními pokutami.
Dozor nad dodávkami energií vykonává Energetický regulační úřad („ERÚ“), který také rozhoduje spory o plnění povinností ze smluv mezi dodavateli energií a spotřebiteli. Při porušení smlouvy, ke kterému zjevně u zkrachovalých dodavatelů došlo, tak zákazníci mohou uplatňovat své požadavky u ERÚ, který může rozhodnout o povinnosti dodavatele nahradit škodu. Proti rozhodnutí ERÚ je možno podat správní žalobu, o které rozhoduje soud.
Odběratelé se však mohou na soud obrátit přímo, dnes jen samostatně, v budoucnosti však také prostřednictvím tzv. hromadné žaloby. Jedná se o možnost řešení spotřebitelských sporů běžně využívanou v řadě zemí, nejznámější jsou patrně hromadné žaloby ve Spojených státech (tzv. class action), byť jejich prezentace ve filmech či médiích může být v některých případech poněkud zavádějící.
Hromadné žaloby by měly posílit pozici slabších stran a zjednodušit uplatnění malých (tzv. bagatelních) nároků jednotlivých osob. Měly by spotřebitelům usnadnit postup pro získání kompenzace prokázané újmy a snížit náklady a nároky dnes kladené na spotřebitele, rozhodnou-li se chránit svá práva u soudu.
Stávající princip, že nelze podat žalobu za jinou osobu (tzv. actio popularis), se nemění. I v případě hromadné žaloby je primárně žalobce osoba, která má tvrzené právo, typicky zákazník, kterému vznikla určitá újma. Vedle toho však hromadnou žalobu může podat tzv. nezisková osoba, a dále také spotřebitelská nezisková osoba. Na tyto osoby navrhovaný zákon klade poměrně přísné požadavky, např. aktivní působení v oblasti ochrany spotřebitelů a způsob přípravy takové hromadné žaloby, s cílem omezit možnost zneužití hromadných žalob např. v rámci konkurence na trhu.
Návrh zákona byl připraven Ministerstvem spravedlnosti již v roce 2019. Bohužel nepodařilo se jej projednat v Poslanecké sněmovně do letošních voleb, a musí tak být znovu předložen do legislativního procesu. Příznivou zprávou je, že návrh byl 11. listopadu předložen nové Poslanecké sněmovně. Vzhledem k aktuální zkušenosti s krachy energetických firem lze předpokládat, že návrh bude předmětem intenzivní diskuze a řady pozměňovacích návrhů. Dále musí zapracovat novou evropskou směrnici o zástupných žalobách, která byla vydána na konci loňského roku. Vzhledem k obvyklé délce projednávání nové legislativy v Parlamentu je tak možné schválení zákona o hromadných žalobách očekávat nejdříve v druhé polovině příštího roku.
Bohužel pro naši aktuální tristní zkušenost s krachy energetický firem a aktivitami energošmejdů nový institut hromadné žaloby stále nebude možno využít.